Střevní paraziti

Tomuto tématu se chceme věnovat podrobněji, protože osazení  těchto parazitů ve střevech agamy vousaté je velmi důležité a přemnožení jednoho druhu je časté a závažné.

Ve střevech agamy vousaté se nacházejí hlavně tito parazité:

  • Roupy

  • Kokcidie

  • Bičíkovci

 

Roupy

Jedná se o nejčastější  "parazity" ve střevech agam, jsou to spíše komenzálové (organismy, které hostiteli neškodí, ale ani nijak neprospívají), takže nazývat je parazity není úplně přesné. Vyskytují se běžně a nejsou patologické , pokud se v jejich střevech nepřemnoží. Bylo zjištěno, že roupy dokonce pomáhají  při trávení celulozy a nevylučují žádné toxiny, jak se někteří domnívají.

 

Jsou to krátké, bílé, drobné červy (hlístice), které jsou přibližně 5 až 8 mm dlouhé (Obr. 1), některé mohou dousáhnout i velikosti 10 mm. Vyskytují se převážně v tlustém střevě a v oblasti kloaky, kde hlístice kladou vajíčka, které jsou pak vylučovány ve výkalech, zde rychle dozrávají a stávají se infekčními. Po požití se vylíhnou v tenkém střevě, dále putují do tlustého střeva, zde dozrávají v dospělé hlístice a cyklus se opakuje. Málokdy jsou pozorovatelné ve výkalech.

 

                Obr. 1: Roup v trusu                                   Obr. 2: Mikroskopický obraz roupu

 

Kokcidie

Kokcidie jsou vnitrobuněční parazité, kteří způsobují klinická onemocnění zvířat užitkových i zvířat chovaných ze záliby. Většina kokcidií jsou jednohostitelské druhy, které parazitují v buňkách střevní sliznice a způsobují průjmová onemocnění.

 

V podmínkách chovu v zajetí se nejčastěji vyskytují druhy s jednoduchým typem vývojového stádia bez mezihostitele (monoxenní kokcidie). Mezi monoxenní kokcidie patří rod Isospora (Obr. 3) Eimeria (Obr. 4) a Choleoeimeria (Obr. 5). Tyto rody jsou schopny infikovat pouze jeden druh, popřípadě velmi přípuzné druhy hostitele. Chovatelé, kteří se věnují chovu pouze určité skupiny plazů, tak spadají do rizikové skupiny výskytu kokcidií. Faktorem úspěchu dobrého chovu je prevence, karanténa nových jedninců a vyšetření trusu. Toto vyšetření je důležité z hlediska oocyst (vajíček) které se z trusu uvolňují do vnějšího prostředí a po prodělání fáze sporulace  se stávají infekčními pro další jednince.

 

Diagnostika kokcidií je snadná a terapie bývá účinná, což pro odborníky přes plazy nebývá problém. Komplikace mohou nastat v případě dianostiky a terapie rodu Choleoeimeria, který napadá  žlučník, k vylučování oocyst dochází žlučí a jejím postupem do trusu, se oocysty dostávají do vnějšího prostředí. Potíž nastává v situaci, kdy se oocysty shlukují ve žlučovém měchýři, tím může dojít k ucpání žlučového měchýře a nedochází k odplavování žluči. Oocysty vyskytující se ve žluči se tak nedostávájí do trusu a tím pádem ani do vnějšího prostředí. Takto infikované zvíře se jeví jako falešně negativní a může být hrozbou pro ostatní jednice v chovu. Co se týče terapie u nakažených zvířat rodem Choleoeimeria, tak je složitá, protože úspěšně používaná antiparazitika jsou neúčinná. 

 

Onemocnění způsobené těmito parazity se nazývá kokcidióza či isosporóza.

V další podsekci budeme popisovat pouze Isospora amphiboluri, protože tento parazit je u nás nejčastějším a je potřeba ho sledovat a kontrolovat. 

 

            Obr. 3: Isospora amphiboluri                       Obr. 4: Eimeria pogonae                            

   Obr. 5: Choleoeimeria

 

Bičíkovci

Bičíkovci jsou drobné organismy žijící nejčastěji v trávicí nebo vylučovací soustavě plazů. Někteří (skupina Trichomonadida), (Obr. 6 a Obr. 7), jsou běžnou součástí střevní mikroflóry většiny plazů a bývají proto označováni spíše za komenzály (organismy, které hostiteli neškodí, ale ani nijak neprospívají). Populace bičíkovců ve střevě narůstají při střevních infekcích jiným patogenem.


Jejich patogenita sama o sobě není nijak významná, při oslabení organismu (poruchy trávení) může negativně přispívat k problémům. Přenos bičíkovců probíhá bez mezihostitele, některé skupiny tvoří tzv. pseudocysty, které přispívají k delšímu přežívání prvoků ve vnějším prostředí. Pohybují se pomocí bičíku, množí se nepohlavně a přenáší se perorální cestou.

 

 Obr. 6 Trichomonas (Bičenka)      Obr. 7: Pentatrichomonas